Grécki bohovia v knihách

William Golding: Dvojí jazyk

Náhodný pohľad do stredu knihy ma presvedčil, že sa ju oplatí preniesť z knižničnej police domov. Len som vôbec neuhádol, o čom to je. Hlavnou hrdinkou je Grékyňa žijúca v období, keď napríklad Gaius Julius pomaly získaval svoju moc. Videli ste film Moja tučná grécka svadba? Kto v ňom bol hlavou rodiny? (Nevravím, že hlava nemala aj krk...) No a v starom Grécku vraj bola žena ešte oveľa menej. Napriek tomu práve naša hrdinka bola viac. Prečo?

Prosto preto, že ju vzali do delfskej veštiarne za Pýtiu. Za jednu z Pýtií, ktoré omámené výparmi z ktovie čoho bľabotali veštby pochádzajúce od Apolóna. Ale stačil nejaký čas a z Pýtie sa stala ateistka. Čo ďalej? Ďalej sa len pískalo? Nie, bolo to ináč...

Marie Phillipsová: Když bohové dělají průsery

Keď už sme u toho Apolóna, ten je asi hlavnou zápornou postavou románu zo súčasnosti. Ako som sa dozvedel od jednej známej v autobuse, o Prúseroch sa v istých kruhoch vraj dosť hovorilo. Samozrejme sa ma spýtala, že aké to je. Keďže som bol vtedy asi na 40. strane, prvá vec, čo mi napadla? "Priveľa sexu."

Pravda, za starých čias boli grécki bohovia ako šijacie stroje, ale v momente, keď sa odohráva dej Prúserov, už ani Artemis, ani Apolón, ani Ares, ani Aténa, ani Héfaistos, ani... prosto nikto z Olympanov už nie je čo býval. Každý sa pretĺka, ako vie, namiesto na Olympe bývajú v strašnej spadline v Londýne na konci 20. storočia. Snáď jedine Hermes nevie, kde mu hlava stojí - je to predsa len boh zlodejov a obchodu. Ale ako je ich "dobrým"zvykom, aj v takomto zúboženom stave sa miešajú do vecí smrteľníkov. A to až tak, že vznikne katastrofa celoplanetárnych rozmerov. Hlavný kladný hrdina to musí ísť riešiť do podsvetia, v stopách Orfea alebo Herakla. (Ani Cháron už nie je čo býval.)

V druhej polovici už bolo sexu menej a o to viac humoru i akcie. Na ochutnanie štýlu vyberám opis bytu hlavného klaďasa:

Nad komiksy byly knihy. Neil měl knihy všude po celém bytě, neboť pokoj bez knih pokládal za nudný. V keždém případe jich měl víc, než se jich sem vešlo, a tak měl v brlohu jen ty nejoblíbenejší: klasickou science-fiction, fantasy (ale jen tu kvalitní) a spoustu literatury faktu - těžké dějepisné bichle, většinou o válkách, které ani všechny nedočetl. Ty byly rozděleny podle žánrů a pak seřazeny podle abecedy.

V horních policích pak byla sbírka filmů na videokazetách Betamax a VHS a na discích. Neil byl nejpyšnější na kompletní sbírku televizních seriálů, získaných v průběhu bezmála třiceti let většinou nahrávaním z televize. Každý záznam byl označen štítkem a datem. Uspořádat tuto sbírku byl skutečný oříšek a Neil se moc napřemýšlel, má-li řadit položky podle formátu, žánru či podle toho, jestli jsou nahrané doma nebo koupené v obchodě, ale nakonec se rozhodl uspořádat sbírku prostě chronologicky, čímž získal zajímavý přehled o tom, jak se během času měnil vkus, jak se vyvíjela televizní tvorba a jak se měnila úhlednost jeho rukopisu.