Bolo to krátko po mojom príchode do súčasnej roboty, pekných pár rokov dozadu. Pred asi mesiacom som sa táral po knižnici ako bludná ovca a skúmal, čo kde majú. Spisovatelia na Z, Z, hm, Zelazny je medzi sci-fi... hm, pozriem, či sa nenájde ten kolegov Zoščenko. Našiel sa. Asi tri kusy, rôzne vydania. Zobral som si to z roku 1958.
Knižka sa volá Nicotné příhody a je prierezom tvorbou Michaila Zoščenka od roku 1923 až do roku 1956. 33 rokov, 77 krátkych poviedok. Sú chronologicky usporiadané, takže je neskutočne dobre poznať vývin autorovho štýlu. Od jednoduchého, temer až sedláckeho úsečného vyjadrovania, ku komplikovaným súvetiam. Aj posolstvo poviedok sa menilo, aj keď letimotív zostával - ironické poukazovanie na nešváry spoločnosti. Pravda, mnohé poviedky sú dosť (veľmi) angažované, ako sa hovorilo, ale naopak mnohé podľa mňa zaváňali Sibírou.
A napriek tomu bol Zoščenko, podľa doslovu, asi jediným významným humoristom, ktorý vydržal bez dlhších písať počas celej stalinskej éry. Autor sám v autobiografickej črte na konci poznamenáva:
A tady je suchý výčet dalších událostí z mého života. Byl jsem:
6krát vězněn,
1krát odsouzen k smrti,
3krát raněn,
2krát jsem spáchal sebevraždu,
3krát jsem dostal pořádný výprask.
K tomu ke všemu nedošlo z nějaké touhy po dobrodružství, ale "jen tak", byl jsem smolař.
Aby sa človek vpravil do veci, asi si musí prečítať každú poviedku zvlášť. Mne to trvalo 2 týždne ciest do a z práce električkou. Chvíľami som uvažoval, či kolega predsa len Zoščenka neprechválil, ale pohľadom späť musím povedať, že nie. Má svoje čaro. Na ochutnanie pár citátov, ktoré môžu byť považované za vtipné i bez kontextu.
=-=-=-=-=
Syn otcovi, ktorý k nemu pricestoval z vidieka a už mu lezie na nervy: "Dneska, tati, nechoď z domu - budou dělat šťáru na všecky ryšavé dědky!"
=-=-=-=-=
Člověk je tuze zvláštní tvor. Ba ne, sotva povstal z opice. Starý Darwin podle mne v tomhle trochu prášil. Člověk si totiž příliš počíná - inu jako člověk.
=-=-=-=-=
U nás se krade. Ale přece jen teď už míň. Tu a tam sa někdo převychoval a krást přestal. Jiné zase neuspokojuje, abych tak řekl, výběr sortimentu.
=-=-=-=-=
Onehdy jsem si vyjel na kole. Mám dost dobré kolo. Mám dobrý znamenitý stroj. Jen škoda, že jeho kola jsou, jak se říká, každý pes, jiná ves. Jedno z Moskvy, druhé z Tuly. A řídítka z Ukrajiny. Ale jezdit se na něm dá. Když je sucho. Mám-li tedy být upřímný, jízda na něm je úplným utrpením, ale abych se duševně osvěžil, nebo když chci hazardovat se životem, jedu na výlet.
=-=-=-=-=
(písané 26. októbra 2005)
