Je to kniha fejtónov, ktoré zverejňoval v prvej polovici 90. rokov v českej tlači, najmä v Svobodnom slove. Sú tematicky usporiadané do troch okruhov. Prvé dva áno, môžem. Také všeobecné (1. časť) a také týkajúce sa detí (2. časť). Z nich som vybral i nasledovné výstrižky.
=-=-=-=-=-=-
Na aktuálnu tému:
Předvádět se na veřejnosti však chce dnes kdekdo z těch, kdo touží po zviditelnění svého často schizofrenního JÁ, a tak čekám kdy třeba přijedou protestovat Eskymáci před továrnu na ledničky.
Prípadne sa nám budú predvádzať iní namňagáni, aby som použil najnovšiu slovenskú terminológiu pre attention whores.
=-=-=-=-=-=-
Trochu toho drsného zenu:
Jednoho dne (v 10. století) přišel zenbuddhistický mistr Jün-men do shromáždění a zaposlouchal se do dunění zvonu. Potom prohlásil: "Proč se vlastně v tomto širém světě převlékáme za mnichy, když takhle zní zvon?"
=-=-=-=-=-=-
Zákony rodičovstva, keď i smrad môže voňať:
Pokojem zavanul příšerný zápach, manželka se chytla za nos, patnáctiletý synátor okamžitě s klením uprchl do svého pokojíku a jen já se šťastně nadechl a vyrazil s pochvalou k zdroji zápachu. Představoval ho vedle nočníku pyšně stojící mladší syn. Osmnáctiměsíčního šíleně rozcuchaného uličníka jsem stačil zachytit, aby zakaděnou prdelkou neorazítkoval koberec, a potom ho dojatě políbil. Ušetřil tatínkovi na jedno pivo.
Napísané v čase, keď sa cena jednorazovej plienky rovnala cene jedného točeného.
=-=-=-=-=-=-
O divadelnej dýke so zasúvacou čepeľou:
Jednou s kolegy pro větší efekt dali budoucí oběti za sako kus krvavého hovězího masa. Vše dopadlo samozřejmě jinak. Při jevištním představení vytáhla nečekaně zaseklá dýka onen kus masa "zabíjenému" ze saka a divačky v prvních řadách měly jedinečnou možnost předvést, jak umějí omdlívat.
=-=-=-=-=-=-
Tretia časť buduje teóriu, že to najkrajšie na českej krvi má nie slovanský, nie nemecký, ale keltský pôvod. Túto ideu prežúva v x fejtónoch z rôznych strán, ale... problémom je, že forma pôvodne samostatných fejtónov si vyžadovala isté vysvetlenie minimálne idey teórie v každom fejtóne. A keď sa takto zobrali za sebou do knižky, už po pár stranách to opakovanie začne liezť hore krkom. Prekeltované.
Pokiaľ ide o formu, všimol som si ešte jednu vec. Temer každý fejtón je ukončený buď otáznikom (menšina) alebo tromi bodkami (väčšina). Ani ja nemôžem ináč. Iba že by... ?
Hehe.
Prekeltované
Nejdem hovoriť o pive. I keď to je v dnešnej dobe asi najčastejšia asociácia so slovom Kelt. Priveľa keltovania škodí a to si asi neuvedomil Jindřich Marek, autor knihy Jak jsem potkal Kelty aneb Češi přišli ve středu.