reklama

Richard Dawkins: Sobecký gen

Túto knihu som si vychutnal. Dlho som sa na ňu tešil, lebo som o nej už dávno veľa počul. Väčšinou dobrého, i keď sa našli i negatívne názory. Každopádne na ňu malo názor mnoho ľudí.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (154)

Richard Dawkins je jedným z najväčších súčasných propagátorov moderných teórií evolučnej biológie (a známym kritikom kreacionizmu a inteligentného dizajnu). Samozrejme sú založené na základoch položených Darwinom alebo Mendelom, no výskum v súčasnej evolučnej biológii ide oveľa ďalej. Darwinovským prirodzeným výberom je ťažké jednoducho vysvetliť mnohé nezvyčajné správania organizmov. Povedzme aj taký altruizmus.

Hovorím o (napríklad) altruizme a pritom má kniha názov evokujúci skôr egoizmus. Paradox? Nie. Ukazuje sa, že v rámci moderných darwinovských teórií je altruistické správanie jedincov vysvetliteľné aj za predpokladu, že "niečo" v nich je úplne, ale úplne sebecké. To "niečo" sú gény.

Gény sú to, čo sa prenáša z generácie na generáciu, niekedy bez zmeny, niekedy s malou zmenou. Každý človek je iný, a to platí i o príbuzných, no genetická výbava je tým podobnejšia, čím bližší sú si jedinci príbuzensky. A gén chce prežiť... teda metaforicky.

V celej knihe Dawkins osciluje medzi metaforami, analógiami, príkladmi najmä zo živočíšnej ríše a relatívne rigoróznym štatisticko-matematickým uvažovaním. Je to pútavé čítanie najmä kvôli príkladom, ale mňa najviac fascinovali pokusy o vysvetlenia príkladov teóriou. Ako napasovať jednoduchú myšlienku prirodzeného výberu na chovanie kukučiek?

Podobne sa teórie snažia vysvetliť každé pozorované čudné, zdanlivo nelogické správanie. Ktorej sa to nepodarí, má problém. Skôr či neskôr sa predsa teória musí vysporiadať s každým kúskom reality. Ináč je chybná, že áno.

Okrem tohto v zásade biologicky-teoretického obsahu je kniha dôležitá jedným pojmom, ktorý dnes mnohí používajú, ale nevedia, odkiaľ sa vzal. Mém. Je to rovnaký replikátor ako gén, až na to, že žije v ľudskej kultúre, preskakuje z jedného človeka na druhého, niekedy nezmenene, niekedy zmutovane. Príklad: "Či?" Stačilo jeho opakovanie v scenári jedného seriálu a dnes by ste neverili, koľko ľudí sa v rámci bežného rozhovoru opýta na konci vety "Či?" - a koľkí z nich ani predmetný seriál nečítajú.

Nepozerajú, chcel som povedať.

Prvé vydanie Sobeckého genu vyšlo v roku 1976 a aj podľa Dawkinsa na ňom bolo čo vylepšovať. Preto v roku 1989 vyšlo druhé, opravené, upravené a rozšírené vydanie, ktoré som mal možnosť čítať v českom preklade z roku 1998.

Už dokonca v čase prvého vydania na autora útočili, pretože vraj útočí na morálku a propaguje sebeckosť. A to napriek vysvetleniam ako toto:

Tato kapitola i ta následující, ve které se podíváme na konflikty mezi partnery, se mohou zdát přehneně cynické a mohou dokonce vystrašit některé lidské rodiče, obětující se pro své děti a jeden pro druhého. Musím znovu zdůraznit, že nemluvím o vědomých motivech. Nikdo neříká, že děti vědomě a záměrně podvádějí své rodiče kvůli sobeckým genům ve svém těle. Musím zopakovat, že když říkám: "Mládě by nemělo promarnit žádnou příležitost podvádět ... lhát, švindlovat a využívat...," používam "mělo by" ve speciálním smyslu. Neobhajuji takové chování jako morální či žádoucí. Jenom tím říkám, že přírodní výběr má tendenci zvýhodňovat mláďata, které se takto chovají. Když tedy pozorujeme divoké populace, můžeme očekávat podvádění a sobeckost uvnitř rodin. Výrok "mládě by mělo podvádět" jednoduše znamená, že geny, které nabádají mláďata k podvádění, jsou v genofondu zvýhodněny. Má-li zde na závěr být vysloveno morální poučení, pak zní, že musíme své děti učit být altruisty, neboť nemůžeme spoléhat na to, že je to součást jejich biologické přirozenosti.

Tak teda starostlivosť o potomstvo a výchova? Kto to má na starosti?

Existují však i druhy, kde samec zastane v péči o potomstvo vice práce než samička. Zatímco u ptáků a savců jde spíš o velice řídké připady, u ryb je to běžné. Proč?

Odpoveď na toto Prečo je jednoduchá. Teda v rámci danej teórie. Ide o to, ktoré gény sa prenesú do ďalšej generácie ľahšie. Prečítajte si.

Veľmi sa mi páčil príklad s upírmi. Lebo...

Upíři jsou dobrým namětem mýtů.

Nejde o žiaden mýtus v tomto prípade. Reč je samozrejme o istom druhu malých lietajúcich cicavcov, alebo ak chcete netopierov. Krv nesajú, iba lížu. A navzájom sa kŕmia, keď niektorý z nich má problem so získaním potravy.

Pro upíry totiž neplatí jenom rčení, že krev není voda. Dovedou se povznést nad pouhé příbuzenské vazby a vytvořit si nové svazky pevného pokrevního bratrství. Upíři se tak mohou stat nositeli přijatelného moderního mýtu o sdílení, mýtu o vzájemné spolupráci. Jsou vhodnými posli příznivé správy, že I se sobeckými geny u vesla mohou hodní hoši skončit jako první.

A dajme si ešte jeden echt úryvok z tých, ktoré sú pre mnohých ako červené súkno:

Jedinci, kteří mají příliš mnoho potomků, jsou potrestáni, ne však vyhynutím celé populace, ale tím, že jen málo jejich potomků přežije. Geny pro přílišné rozmnožování potom nejsou předány do další generace ve velkém množství, neboť řada jedinců s těmito geny se nedožije dospělosti. V moderní lidské společnosti už není velikost rodiny omezena objemem zdrojů, které mohou poskytnout rodiče. Pokud zplodí muž se ženou více dětí, než uživí, zakročí jednoduše stát, což znamená zbytek populace, a pomůže udržte nadbytečné děti zdravé a živé. V podstatě není způsob, jak zabránit páru, který je zcela bez prostředků, aby měl tolik dětí, kolik může žena donosit. Sociální stát je však velice nepřirozený. V přírodě nemají rodiče, kteří mají více dětí, než mohou uživit, moc vnoučat, a jejich geny nejsou předány dalším generacím. Altruistické omezování porodnosti není v přírodě potřeba, protože tam neexistuje žádný sociální stát. Každý gen pro přílišnou bezuzdnost je řádně potrestán: potomstvo s tímto genem zemře hlady.
[...]
Sociální stát je zřejmě největší altruistický systém, jaký kdy živočišní říše poznala. Každému altruistickému systému je však daná nestabilita, neboť je bezbranný proti sobeckým jedincům. Lidé, kteří mají více dětí, než jsou schopni vychovat, jsou nejspíš příliš omezení, než abychom je mohli obvinit z vědomého zneužívaní. Instituce a vůdci, kteří je v tom záměrně podporují, ve mně vzbuzují větší podezření.

Dawkinsove slová vyzerajú veľmi tvrdo. Pamätajte preto na prvý úryvok.

Podčiarknuté a spočítané: výborná kniha.





Juraj Lörinc

Juraj Lörinc

Bloger 
  • Počet článkov:  1 140
  •  | 
  • Páči sa:  1x

Slovák s maďarským menom narodený ešte za starých čias v Čechách.Na internete známy ako Ruziklan.GM FIDE v šachovej skladbe od roku 2019. Zoznam autorových rubrík:  AudioCestovanieEtudyFikcie a paródieInšpirované FeynmanomJozef MakKnihyKompozičný šachKresby, grafikaMôj životÚvahyVýbery, zoznamyZaujímavosti

Prémioví blogeri

Pavol Koprda

Pavol Koprda

9 článkov
Karolína Farská

Karolína Farská

4 články
Zmudri.sk

Zmudri.sk

3 články
Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
Milota Sidorová

Milota Sidorová

5 článkov
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu