Šunkový nářez

Prečo začať práve Nárezom? Odporúčam to preto, lebo zdieľam názor jedného z diskutujúcich knihovnice.cz :

"Bukowského jsem začal číst právě kvůli sprosťárnám (v 15ti letech). Ale po první knize jsem je začal vnímat jinak - než jen vulgárnosti. Určitě tomu pomohlo to, že ta první kniha byla právě Šunkový nářez. Tuto knihu bych doporučil těm, kteří s Bukem začínají, přečíst jako první. Je o jeho mládí a událostech, které mají vliv na jeho další tvorbu."

Je to začiatok Bukowského života, ktorý v knihe prežíva jeho ego alter Henry Chinaski. (Áno, zdá sa, že známa česká skupina s hitmi ako Tabáček si našla meno v Bukowského knihách.) Tvrdé detstvo talentovaného chudobného chlapca. Outsider v školách, trápený takým akné, aké ešte v nemocnici nevideli. Uvedomujem si, že Bukowski si asi veľa vymyslel, že Chinaski nie je on, skôr niekto, kým by chcel byť alebo kým sa cítil byť alebo niekto kým našťastie nebol... keby bol Bukowski Viewegh, autobiografickosť by poprel. že áno. :-)

Osobne som Bukowského nezačal čítať kvôli vulgarizmom. Po prvý raz som sa s ním stretol na vysokej škole, môj spolubývajúci v internáte mal jeho knihy. Bol to beatnik. A už som raz taký, keď niekde vidím pohodenú knihu, skôr či neskôr ju začnem čítať. Tuším to vtedy bola kniha s expresívnym názvom "Všechny řitě světa i ta má." Obsah bol, ehm, ešte expresívnejší.

Šunkový nářez sa tvári zvonku menej agresívne, ale vnútro je drsné ako koža žraloka. Detstvo v dobe veľkej hospodárskej krízy, puberta v 30. rokoch, potom začiatok druhej svetovej vojny a Pearl Harbour.

Listujem teraz knižkou a chcem vybrať nejakú ukážku bez vulgarizmov. Viete, že je to ťažké? Akonáhle je niektorá scéna zaujímavá, prekypuje výrazmi, ktoré by sa nemali používať v slušnej spoločnosti. Napriek tomu knižku považujem za dobré čítanie. Výborné - a to mi ešte moja milá povedala, že jej sa z Bukowského kníh páčila možno najmenej.

... no, predsa len som niečo objavil. Ako spomínam vyššie, Chinaského trápilo akné. Brutálne akné. Dlhodobo sa ambulantne liečil v nemocnici, nič nepomáhalo. Jedného dňa za ním prišla babka (aj s mamou) a zaklínala ho.

"Vzala krucifix a namířila mi ho doprostřed zad a rýpla do jednoho vředu. Ucítil jsem, jak vystříkla krev, zpočátku teplá, pak najednou studená. Otočil jdem se a posadil se na posteli.
'Co to ksakru děláte?'
'Dělám díru, aby měl Bůh kudy vyhnat ďábla.'
'Dobrá,' řekl jsem, 'chci, abyste obě dvě odsud vypadli, a to rychle. Rozuměly jste?'
'Ještě pořád je posedlý!' řekla babička.
'TAK SAKRA VYPADNĚTE ODSUD!' zařval jsem.
Odešly, šokovány a zklamány, a zavřely za sebou dveře.
Šel jsem do koupelny, zmuchlal kus toaletního papíru a snažil se to krvácení nějak zastavit. Chvíli jsem ten toaletní papír držel na ráně a pak se na něj podíval. Byl prosáklý krví. Vzal jsem si další kus papíru a na chvíli ho přidržel na zádech. Pak jsem si vzal jodovou tinkturu. Dělal jsem nálety na záda a snažil se jódem dosáhnout na ránu. Bylo to obtížné. Nakonec jsem to vzdal. Kdo kdy slyšel o infekci zad? Buď jste žili, anebo umřeli. Ti blbci ještě nepřišli na to, jak amputovat záda."

Jonáš Kříž tiež o knihe napísal pár slov.

Odporúčam ľuďom so silným žalúdkom. Pre tých to môže byť lahôdka.