Orhan Pamuk: Sníh

Autor: Juraj Lörinc | 3.8.2011 o 22:13 | Karma článku: 3,99 | Prečítané:  1245x

Už je to istý čas, čo som si vychutnal Pamukovu Čiernu knihu. Tentoraz som naďabil na novší román, z roku 2002, ktorý v preklade Petra Kučeru vyšiel vo vydavateľstve Argo v roku 2009, čiže na moje čitateľské pomery ide o slušnú novinku. Vraj Sneh... no, ľahké ako sneh to rozhodne nebolo, skôr to bola poriadna literárna metelica.

Pamuk ma opäť hneď chytil - opisnosť v pohybe, znalosť reálií či schopnosť presvedčivo ich fabulovať. Cestujúci jednej zimnej noci dorazí do mesta, kde dnes líšky dávajú dobrú noc, teda aspoň na veľkomestské pomery, na aké je zvyknutý. Nie je to totiž hocijaký cestujúci. Je to Ka, samozrejme nie Ford, ale turecký básnik pôvodne z Istanbulu, ktorý emigroval do Nemecka a žije vo Frankfurte. Do mesta ho privádzajú navonok v úlohe dopisovateľa centrálnych novín voľby a viaceré samovraždy mladých žien. Najskôr. Ale potom sa to zvrhne do krátkeho nezmyselného puča, keď moc v meste odrezanom od zvyšku Turecka snehom preberú vojaci a najmä fanatickí sekularisti vedení hviezdou hosťujúcej hereckej skupiny. Doplnil by som to o rýchlu vášnivú epizódu s krásnou ženou, ktorú prežije... niekto.

Sneženie, sneh a vločky sú dôležitou rekvizitou. Majú v deji isté primárne funkcie - básne rozložené na vločke, snehová kalamita umožnivšia celé prevratové peklo. Ale sekundárne vo mne spolu s akýmsi pohadzovaním si Ka medzi rôznymi postavami a situáciami (ešte i to meno!) vyvoláva silný kafkovský pocit. Ostatne i Zámok na mňa onehdy mocne zapôsobil.

Dej sa skoro celý dodohráva v Karse. Viete, kde to je? Nuž, oné, ... ja som to doposiaľ nevedel, ale pozrel som sa na mapu, prečítal si čo-to na internete. Kars je akousi križovatkou na pomedzí - Perzia, Osmani, Rusi, Arméni, Turci, všetci v ňom zanechali nejaké dedičstvo, ale vcelku nič moc, ostal priam ukážkový prototyp provinčnej zaostalosti. Je to staré mesto s istou históriou, ktoré má svoje najlepšie dni dávno za sebou. Evokovalo vo mne dojmy z Banskej Štiavnice. (Mimochodom, v Karse sa nachádza o.i. Kafkas university, ale to nie je meno podľa Kafku, he-he, Kafkas je Kaukaz po turecky.)

Čo je podstatou Snehu? Podľa mňa ňou je nekončiaci, vlastne narastajúci konflikt medzi nespočetným množstvom ideológií a myšlienkových prúdov. Islam, kresťanstvo, ateizmus sú akýmsi náboženským delením. Sekularizmus. Liberalizmus a konzervativizmus. Pro-západná orientácia, smerovanie k Orientu. Umiernenosť a radikalizmus. Toto všetko a ešte mnoho iného sa miesi všelikde, ale obzvlášť výbušne práve v Turecku. Atatürk v svojej dobe urobil veľký kultúrny a ideologický skok a namiešal spoločenský hu-hu koktejl, z ktorého má turecká spoločnosť bolehlav ešte dnes.

Podotýkam, že kniha vyšla v roku 2002, teda v roku "po Svetovom obchodnom centre". Ale vzhľadom na rozsah a komplikovanosť myšlienok v knihe je temer isté, že koncepcia a mnoho konkrétneho muselo byť napísané už pred týmto historickým momentom. Pamuk má evidentne slušne naštudovaný a prežutý aspoň základ chaotického kvasu, na ktorý celý svet upozornili práve útoky 11. septembra. Áno, nemajú radi západný svet. Áno, sme doslova ich nepriateľmi. Ale prečo? Pamuk ponúka svoje dôvody.

A ponúka oveľa viac. Opäť má kniha nie úplne lineárnu výstavbu. Ka pobieha po Karse od jednej povinnosti k druhej, i keď občas sú tie povinnosti príjemné. Popri tom sa objavujú nejaké flashbacky, fast forwardy, tie najmä keď sám Pamuk ide po stopách Ka. A úvahy, úvahy, úvahy. Aj v dialógoch postavy strašne moc uvažujú. Občas to pôsobí fanaticky (čo je u fanatických postáv v poriadku), občas rozvláčne, občas surealisticky (ale to niektorí čitatelia nedokážu oceniť).

Zopár (vlastne viacero) úryvkov.



Začína to samovraždami mladých žien, ako som už spomínal. Kvôli čomu sa zabíjajú? Kvôli láske? Kvôli peniazom? Kvôli tomu, že ich muži nútia zahaľovať si hlavu, či dokonca tvár? Či naopak kvôli tomu, že im štátne inštitúcie vrátane škôl bránia vstupovať so zahalenou hlavou? Kde končí úplne dobrovoľné, priam radostné podriadenie sa zvyklostiam, a kde začína intelektuálne či patriarchálne znásilnenie v mene náboženstva?

"Jistěže príčinou těchle sebevražd je neskonalé zoufalství našich dívek, o tom není pochyb," řekl Kaovi náměstek guvernéra. "Jenže kdyby bylo zoufalství skutečnou příčinou sebevraždy, sáhla by si na život polovina žen v Turecku."

... alebo aj inde - a nielen žien. Zúfalých ľudí sú zástupy a väčšina riešení nestojí za veľa. No zabijem sa kvôli tomu?



Provinčný novinár Serdar bey definuje modernú žurnalistiku:

"Nebuďte si tím tak jistý. Spousta lidí si už z nás utahovalo, že píšeme o událostech, ještě než k nim dojde. Mysleli si, že neděláme novinařinu, ale věštectví - a pak nedokázali skrýt údiv, když se ukázalo, že se ty události uskutečnili na vlas stejně, jak jsme to napsali. A k mnoha událostem došlo jenom proto, že jsme o nich nejdřív referovali. Tomu se říka moderní žurnalistika. ..."

He-he.



Pravdepodobne ste počuli o obzvláštnej citlivosti Turkov (alebo aspoň ich veľkej časti a oficiálnych miest) na tzv. arménsku genocídu, keď Osmani počas 1. svetovej vojny a krátko po nej systematicky likvidovali arménske obyvateľstvo. Pamuk sa toho jemne dotýka v rámci rozhovoru o povšimnutiahodnostiach Karsu:

zavedli řeč na zvláštní oddělení armenské genocidy v muzeu (mnozí turisté se prý nejdřív domnívají, že je věnováno Arménům zavražděným Turky, aby pak zjistili pravý opak)



Ateista vysvetľuje mohamedánovi svoju cenu:

"Ne že bych se k tomu chystal, ale víš, proč se bojíš, že bych se mohl stát zbožným člověkem a pětkrát denně se modlit? Ty se můžeš upnou na víru a na obec, jenom když sekularističtí neznabozi jako já na sebe vezmou záležitosti státu a obchodu. V téhle zemi se člověk nemůže s klidným srdcem modlit, aniž by se spolehl na pracovitost ateisty, který dokáže řádně spravovat nenáboženské záležitosti a a obchod a politiku se Západem."



Sekulárna Turecká republika vraj do zaostalejších oblastí vysielala tzv. presvedčovateľky. Pekné ženy, ktoré mali ostatné presvedčovať, aby sa vzdali zaostalých moslimských zvykov. Aký mohol byť ich vplyv na presvedčené islamské ženy?

"... Později jsem ji začala vídat ve snu, ale nejdřív jsem to nebrala vážně. A teď, kdykoliv se snažím představit si, jak si odkryju hlavu, rozpustím vlasy a budu se procházet mezi lidmi, vidím se jako tahle 'přesvědčovatelka'. Jsem stejně elegantní jako ona, mám na sobě boty na jehlovém podpatku a šaty eště odvážnější než ona. Zajímají sa o mě muži. A to mi jak líbí, tak se hrozně stydím."
"Jestli nechceš, Hande, tak nám o svém studu neříkej," ozvala se Kadife.
"Ne, řeknu. Protože se stydím ve svých snech, ale ne za své sny. Ve skutečnosti vůbec nevěřím, že když si odhalím vlasy, stane se ze mně smyslná žena, která ráda provokuje muže. Protože já si odkryju hlavu, aniž bych v to, co udělám, v nejmenším věřila. Ale také vím, že člověk může propadnout tělesným touhám, i když tomu nevěří, dokonce i ve chvíli, kdy je přesvědčen, že to vůbec nechce. Ženy nebo muži, všichni z nás v noci ve svých snech pácháme hřích s bytostmi, o něž v každodenním životě zdánlivě nemáme zájem. Není to snad pravda?"
"To stačí Hande," přerušila ji Kadife.
"Není to pravda?"
"Není," odsekla Kadife.

Samozrejme, aj Hande, aj Kadife boli presvedčené moslimky.



A teraz niečo z druhej strany. Pohľad fanatického sekularistu na problematiku možného víťazstva islamu, tak, ako ho načrtáva momentálne tápajúcemu liberálnemu ateistovi Kaovi. Ka tápe, lebo sa v ňo ozýva niečo ako viera, ale zároveň je už hlboko spätý so západoeurópskou kultúrou.

"Bojíš se snad, že se budeš muset stydět, až Evropané uvidí, co tady provádíme? Víš vůbec, kolik lidí pověsili, aby si mohli vytvořit ten svůj moderní svět, který tak obdivuješ? Atatürk by pŕiblblého liberálního blouznivce, jako jsi ty, poslal na šibenici už první den. A zapiš si za uši taky tohle," pokračoval Sunay. "Studenti z imámského semináře, které si dneska viděl ve vazbě, si tvůj obličej už navždy vryli hluboko do paměti. Jsou schopni hodit bombu kamkoliv a na kohokoliv, stačí, že o nich bude slyšet. A navíc jsi včera večer recitoval báseň, takže tě budou považovat za součást spiknutí... Nikdo, kdo trochu načichl Evropou, a zvláště nafoukaní intelektuálové, co prostými lidmi opovrhují, se neobejde bez sekulární armády, aby mohl v téhle zemi dýchat. Jinak je i jejich namalované paničky rozsekají fundamentalisti tupým nožem na kusy. Jenže tihle chytráci se mají za Evropany a snobsky ohrnují nos nad vojáky, kteří je ve skutečnosti chrání. Myslíš, že až to tady promění v Írán, bude si někdo pamatovat, že nějaký útlocitný liberál jako ty ronil slzičky nad chlapci z imámského semináře? V ten den tě podříznou, protože ses malinko poevropštil, protže si ze sebe strachem nedokázal vypravit basmalu, protože jsi snob, protože nosíš kravatu nebo protože chodíš v kabátu. ..."


Nasleduje veľmi zvláštna myšlienka, teda aspoň nám sa tak môže zdať, lebo vieme, ako to tu je... Terorista Lápis vyzvedá u Kaa, že čo za akého je jeho dôležitý známy z Frankfurtu.

Ka si před očima vybavil Hanse Hansena, prodavače z Kaufhofu. "Ingeborg a děti byli stejně tak blonďaté a krásné, jako byl Hans Hansen blonďatý, ramenatý a pohledný."
"Měli na stěně kříž?"
"Nepamatuju se, ne, neměli."
"Určitě ano, ale ty sis ho nevšiml," opravil ho Lápis. "Na rozdíl od představ ateistických obdivovatelů Evropy u nás jsou všichni evropští intelektuálové hluboce oddaní svému náboženství, svým křížům. Jenže když se ti naši vrátí do Turecka, nemluví o tom, protože jim leží na srdci jenom to, aby dokázali, že technologická převaha Západu je vítězstvím ateismu... ..."



Trochu toho fanatizmu v štýle nikto sa nezavďačí všetkým a kto chce psa biť, palicu si nájde. :)

Padl dotaz, kdo že to je ten Hans Hansen bey. Navzdory Kadifiným obavám Lápis tentokrát nanejvýš zdvořilým tónem prohlásil, že je to dobromyslný německý novinář, co se upřímně zajímá o "problémy" Turecka.
"Právě dobromyslných Němců se musíš bát nejvíc!" křikl někdo vzadu.

He-he.



Naopak, nasledujúci pocit mnohí z nás dobre poznajú. Kto bol v rokoch 1990 alebo 1996 už natoľko zorientovaný, aby videl, ako to chodí, mohol sa stretnúť s rovnakými názormi západnej Európy na prakticky komplet Ost-blok.

"Protože největším omylem lidstva," nenechal se přerušit zapálený mladík, "největším klamem za tisíc let je, že se věčně směšuje chudoba s hloupostí."
"A co znamená hloupost? Ať vysvětlí i tohle!"
"Je pravda, že se v úctyhodné historii lidstav vždy vyskytli náboženští představitelé a morální jedinci, kteří si téhle ostudné záměny všimli a poukazovali na to, že i chudí lidé jsou obdaření věděním, lidskostí, inteligencí a srdcem. Když pan Hans Hansen vidí chudáka, je mu ho líto. Možná si hned nemyslí, že je to hlupák, co zbytečně promrhal své příležitosti, že je to ochlasta se slabou vůlí."
"Hansena beye neznám, ale takhle dnes už uvažuje každý, když vidí chudáka."
"Prosím poslouchejte," naléhal vášnivý Kurd. "Nebudu řečnit dlouho. Chudí jednotlivci možná lítost vzbuzují, ale když je chudý národ, celý svět ho automaticky považuje za hloupý, slaboduchý, líný, špinavý a neschopný. Namísto aby ho litovali, smějí se mu. Později se občas za své myšlenky zastydí, přestanou se smát, a pokud jim gastarbeitři z onoho národa utírají podlahy a dělají ty nejmizernější práce, začnou, aby se nebouřili, považovat jejich kulturu za zajímavou, a dokonce dělají, jako by si byli rovni."



Ešte jedna guľka do novinárskej cti.

"To je včerejší vydání," poznamenal Ka sebejistě. "Serdar bey se potom rozhodl situaci napravit a udělat nové číslo."
"Ovšem než své rozhodnutí uskutečnil, stihl dnes ráno roznést první vydání," řekl Sunay. "Nikdy nevěř slovu novináře. Ale my tě ochráníme. Na vojáky nestačí fanatikům síla, takže si to nejdřív budou chtít vyřídit s ateistickým lokajem západu."
"To ty sis od Serdara beye vyžádal ten článek?" zeptal se Ka.
Jako nějaký uražený poctivec stáhl Sunay koutky rtů dolů, zvedl obočí a zatvářil se dotčeně, ale Ka moc dobře viděl, že se vyžívá v roli mazaného politika tahajícího ze zákulisí za nitky.



"Marianna" je niečo ako Jednoducho Mária (pre skutočných pamätníkov), Esmeralda (pre mladších pamätníkov) alebo súčasná inkarnácia Tisíc a jednej noci (pre nepamätníkov). A Marianna je samozrejme aj hlavná postava, ako Mária alebo Esmeralda - prepáčte, neviem, kto je hlavná postava TaJN - žeby Šahrazád?

"Víš, proč mám rád Mariannu?" zeptal se, jakmile se seriál zase rozběhl. "Protože ví, co chce. Intelektuálové jako ty mě unavují tím, jak nikdy nevědí, co chtějí. Mluvíte o demokracii a potom se paktujete s fundamentalisty. Horujete za lidská práva a děláte vyjednavače teroristickým vrahům... Mluvíte o Evropě a lezete do zadku protizápadním islamistům... Obhajujete feminismus a podporujete muže, co nutí ženy, aby se zahalovaly. Neřídíš se svým vědomím a svědomím, ale snažíš se chovat tak, jak by se tady asi mohl chovat Evropan! Jenže ty ani neumíš být Evropanem! Víš co by udělal Evropan? Kdyby Hans Hansen uveřejnil to vaše pitomé prohlášení a Evropané by ho vzali vážně a poslali do Karsu nějaký výbor, pak by tenhle výbor nejdřív poděkoval armádě, že nevydala zemi všanc islamistům. Ale po návratu do Evropy by si ti hajzlové samozřejmě stěžovali, že v Karsu není demokracie. ..."

K tomu treba prirátať trochu toho súčasného európskeho newspeaku a doublethinku. Tak, ako ho pociťujeme vnútri, povedzme teraz pri žvanení o pôžičke Grécku, tak ho pociťujú aj tí, ktorí ešte len o Európskej únii uvažujú. Nič moc.



Opatrně jsem se ho zeptal, jestli neví něco o Lápisovi, a dozvěděl jsem se, že úplně stejně jako já přijel kvůli Kaovi, přijeli se před rokem nějací lidé z Istanbulu vyptávat na Lápise! Tihle mladí islamisté, nepřátelé státu, se prý usilovně snažili vypátrat Lápisův hrob, ale museli se vrátit s prázdnýma rukama: s největší pravděpodobností bylo totiž Lápisovo tělo svrženo z letadla do moře, aby se jeho hrob nestal poutním místem.

Najskôr som myslel, že Pamuk hodenie teroristu do mora (kvôli tomu, aby si fanatici z jeho hrobu nespravili pútnické miesto) vymyslel úplne sám - a že to teraz použili Američania na bin Ládina. Trochu mi skočil do úsmevu fakt, že presne z toho istého dôvodu Izrael rozprášil do mora A. Eichmanna po jeho poprave. Ale nevadí...



Toľko som toho popísal. Toľko citátov, toľko vlastných asociácií. A predsa mám pocit, že sa mi ani tak veľmi nedarí uchopiť podstatu knihy, atmosféru, už vôbec nie previazanosť a bohatosť spracovaných tém.

Prosto kniha, ktorej sa oplatí venovať viac ako jeden deň. Odporúčam vrelo každému záujemcovi o hodnotnú ťažkú beletriu.




Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

ŠPORT

Slovan neplatí ani za nájom štadióna, mestu dlhuje takmer 400-tisíc eur

Hokejový klub nemá na výplaty ani na nájom štadióna. Vedenie tvrdí, že sezónu v KHL dohrá.

ŠPORT

Za Slovanom stále cítiť pachuť vytunelovaných harvardov

Medzi majiteľmi je dodnes firma zapletená do tunelovania harvardských fondov.

PLUS

Zamrzla a nebilo jej srdce. Potom vstala z mŕtvych

Žena bola hodiny mŕtva, zmrzla na kosť a zažila zmŕtvychvstanie.


Už ste čítali?